Je třeba vědět, jak na to!

20. prosince 2015 v 18:47
Někdy v srpnu?? mně zavolala Irena, že se chystá vernisáž obrázků klientů Procitu a že by Jáchym měl, jako první klient centra, také přispět svojí troškou do mlýna. Tak proč ne, poskytnout obrázek přece není vůbec žádnej problém. Dnes mně řekla, že bych o tom měla napsat. Tak to zkusím.
My s Jáchymem tvoříme velmi zvláštní tým:o) Já nejím maso z důvodů, které jsou moje a dokážu je vyargumentovat. Jáchym nejí maso, protože ho nejí a je tomu tak od jeho 6 měsíců. Já si opekla celer a cuketu a jemu jsem dala bramborovou kaši a rohlík s máslem a poličanem! Ano poličanem, to je přece maso! Ovšem v této formě je pro něj přijatelné a vyžaduje ho každý den k snídani a občas i k večeři. A jako vychytralá matka mu k tomu dám alespoň brambory, aby to bylo nutričně patřičnější. Ale maso je jinak tabu, s jedinou další výjimkou jednoho nejmenovaného řetězce fast food. A jak si tak peču cuketu, řikám si, jak jsem vlastně docílila toho, že jeho obrázek ze školy se ocitl na výstavě! A protože obvykle při přípravě jídla nepohrdnu dvojkou dobrého vína a jsem naplněna láskou a dobrotou, což k jídlu neodmyslitelně patří, tak najednou mně to došlo! Způsob byl jednoduchý a v normálních podmínkách pro mě nepřijatelný! Prostě jsem ho ukradla:oD Víte, Jáchym má spojené předměty s určitou dobrou emocí. Proto musíme mít v jeho pokoji vždy papírový pytlík a kelímek od nápoje z Mekáče - to je ten nejmenovaný fast food. Nesmím to vyhodit, tak to střídám. Stačí, že tam je jeden a ví se, že je. A stejně tak výkresy. Jen s tím rozdílem, že jsou spočítané a počet musí při další kontrole sedět. Je jich tam 24 po poslední kontrole, musí jich tam být 24 při příští a podotýkám, že NAMÁTKOVÉ, kontrole. Tak jsem tam fikla prázdnou čtvrtku, kterou jsem koupila v papírnictví ve Stříbře. Samozřejmě, že nepozorovaně, což je náročný úkol. Když přijdu z práce, jsem pod dohledem. Co přesně dělám, když už jsem doma a co ještě přesněji dělám v jeho pokoji. A to platí i v případě, že Jáchym usne. Obecně platí, že hodinu po usnutí se nemohu vzdálit z postele, jinak vyletí a hledá mě. Ráno mám ca 5 minut na to se nepozorovaně vzdálit, ale jistě chápete, že to na tak rafinovaný úkon nestačí! Po pěti minutách se tak akorát stihnu zorientovat v čase a prostoru, možná se vyčůrat a následuje stejný všetečný poplach. Jediná možnost je večer! Tedy po testu totálního vytuhnutí, který spočívá v tom, že ho vezmete a dostatečně razantně otočíte na druhou stranu, jsem se pokradmu vydala do jeho pokoje vyměnit výkres za prázdnou čtvrtku. Úspěšně! Kontrola počtu posléze proběhla, protože jsem se "neprozřetelně" zmínila, že bych jeden výkres na výstavu chtěla. Po obšírném vypjatém pláči a totálním záseku, že to nesmí nikdo vidět, jsme počítáním ověřili počet. 24 výkresů! Jaká úleva! Nemilosrdná lest, která zafungovala na 100%. Ověření počtu i po avízu je nejbezpečnější způsob, jak se vyhnout problému:oD 24 výkresů znamená, že výstava není a nehrozí nebezpečí.
Přeprava kontrabandu do Procitu proběhla ukrytím výkresu v roličce do batůžku a tajným předáním se dostal až na místo určení. S pocitem lehce špatného svědomí jsem si řekla, že určité druhy krádeží mají svůj smysl. Znáte to, na některé jsme prostě pyšní! Když se nám podaří ukradnout mámě bonbón, který je pouze na příděl, chápeme to jako hrdinství a máme pocit, že tím čelíme neoprávněnému protivenství. A tohle je přesně ten druh zcizení. Prostě jsem to čmajzla, protože to byla výzva a nikomu jsem tím nezpůsobila žádnou morální ani jinou újmu. A my jsme právě na vernisáži a je to fajn. Teď vás ovšem prosím o podporu a pocit sounáležitosti, neboť mě čeká nelehký úkol. Vrátit po čase výkres zpět na místo a prázdné čtvrtky se nepozorovaně zbavit. Bude to chtít trochu konspirativního myšlení a cit pro detail:oD Všechno je to jenom, jak ostatně všichni víme, pouze a jen otázka pevné vůle!
P.S.: Post scriptum považuji za neschopnost autora vyjádřit vše v celku textu. Ale nemohu jinak!!

P.P.S.: Snad nebude potřeba nějaký komický převlek, protože tím by se situace značně zkomplikovala!!!!!!
 

Vzkaz v šuplíku

12. března 2015 v 22:46
Všichni se shodnem na tom, že znát historii je důležité. Já dnes učinila neobyčejný objev. V bankovních šuplíčcích v Procitu! Myla jsem je jeden po druhém a musím říct, že nánosy byly prehistorické. Myslím, že šuplíčky se tetelily blahem. A jak ten jeden, první zleva dole, myju, všimla jsem si, že tam je něco napsáno. V šuplíku! O vzkazích v lahvi se natočily i filmy, vzkazy zazděné někde ve věži vždy vzruší veřejnost. A my máme vzkaz v šuplíku! No neni to vědeckofantastický! Text se dá přečíst: "Zde bila Naděžda Ke(s asi)tlerová 1951-1958." Nechala zprávu budoucím generacím. To by i stálo za dohledání. Myslím, že Předsedkyně bude ráda, protože konečně máme historii:o)))


Výhled nad zlato

22. února 2015 v 15:23 | Prezidentka
Naše nové prostory se nachází v centru města, to už možná všichni víte. Vůbec se nedivím Předsedkyni, že tam chodí jako ve snu a pořád někde něco upravuje a doplňuje a chválí a s obdivným povzdechem říká: "Tyhle hrnečky nemám ani doma!":o))) Ten byt má prostě svou atmosféru. Je to původně bankovní byt postavený někdy ve 30.letech minulého století pro bankovní úředníky. Zřejmě to brali dost vážně a brali si práci i domů. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by měli v obýváku tohle:o)))
Růžové papírky tam dolepila zřejmě Odborná místopředsedkyně. Z dob před 2. světovou válkou by asi nevydržely, nemluvě o tom, že ještě ani neexistovaly. Dnešní bankovní úředníci doma asi nic takového nemají. Nebo to někdo viděl i dnes? To by byla rarita hodná výzkumu:oD
Celkovou atmosféru bytu dokresluje výhled! Už jsem to dávala na svůj FB, ale pouze jako výhled, ne v kontextu celkové atmosféry. Posuďte sami, že výhled je nad zlato a ten náš je luxusní. Je to balzám jen tak kouknout z okna.
Na výhledu z okna prostě záleží a mnohdy jsou výhledy z oken tristní. A proto je náš oku lahodící výhled skutečně nad zlato. Člověk se prostě při výhledu z okna usměje:o) Takovou možnost nemá každý. Pro mě například je to ale možnost druhá! Není to báječný, usmívat se doma i v Procitu:o) Teď ještě nějak pořešit výhled v práci a budu spokojená:D Tak jsme se usmáli při pohledu z okna v Procitu a teď se usmějem při pohledu z okna u mě doma! A když se budete chtít usmát, tak si prostě klikněte na tenhle článek a bude to tam!:o) A klidně nám pošlete fotku vašeho výhledu z okna, uděláme si Galerii úsměvů pro těžké chvíle!
 


Jít příkladem!

12. února 2015 v 20:04 | Prezidentka
Dnes se budeme zabývat tématem jak jít co nejlépe a nejsvědomitěji příkladem a tím dát okolí jasně najevo, co ho v budoucnu může potkat! Měli jsme dnes v Procitu velkou poradu. Pravidelná záležitost vyžadující veškerou naší pozornost. To uvádím záměrně hned na úvod, aby bylo jasné, že my v tom nejedem. Během porady dorazil manžel Předsedkyně s jejich mladším synem. Syn se věnoval hračkám, manžel televizi a dalším nutným záležitostem vyžadujícím jeho plnou pozornost. Tím chci naznačit, že v tom teda asi taky nejede, ale znáte ty právnický kličky se zákonným zástupcem a tak. Synek se zatím věnoval hračkám a když si to zpětně vybavuju, byl ticho a to nám mělo být podezřelé! Když odešli, tak jsme ještě různě třídili hračky a já našla pod topením nějaký zastrčený a okolo spoustu jako chlupů. Měla jsem skoro infarkt, protože jsem předtím odstřihávala z těch plyšových věciček cedulky a myslela si, že jsem nějakou prostříhla nebo tak. Celou situaci objasnila až Odborná místopředsedkyně, čímž prokázala svou erudici a potvrdila, že její označení odborná dostala plným právem a naprosto zaslouženě. Synek ostříhal panenky Barbie, které předtím s velkým nadšením rozbalila a dala do poličky:o))) Pěkně jim sestříhal vlásky a musím zodpvědně říct, že teda u tý zrzky se mu to povedlo. Blondýnka dopadla hůř, má dost velký hlubinný zástřih:oD
Tak teď ještě blodýna pro úplnou představu hlubinného zástřihu!
A pro dokonalé pochopení vám ukážu, kolik těch umělých vlasů ostříhal! Tolik srsti ztratí náš pes na jaře za jeden den, tak by se mohlo zdát, že to je málo, ale věřte mi, že to je fakt hodně:oD

Tak teď už víme, co můžeme čekat:o)) Sice se říká, že kdo si hraje, nezlobí, nicméně myslím, že nejdůležitější věc, která člověku vyskočí v hlavě je - jak si dítě hraje, pak musí okamžitě přijít otázka - proč je tady takové ticho a potom hned logická postupka - hraje si, nezlobí, je tu ticho, to neni samo sebou! A pak se rodič, zákonný zástupce, babička, strejda nebo kdokoli, kdo si postupku složí, musí vydat po stopě:o))) Nebo se dočká nejednoho překvapení! Tímto bych chtěla Předsedkyni pogratulovat k pokřtění terapeutické místnosti a popřát jí mnoho úspěchů ve skládání postupek:o)))

My, autismus a vůbec

25. ledna 2015 v 20:12 | Prezidentka
Vypadá to, že jsme se rozhodly k odvážnému kroku! Popisovat zákulisí je vždy velmi riskantní a je třeba volit slova. I při popisu zákulisí občanského sdružení, které se věnuje pomoci rodinám s dětmi s různými formami poruch autistického spektra. Proto velmi oceňuji odvahu představitelek sdružení, že mně daly souhlas k psaní:o) Na začátku si musíme ujasnit pár maličkostí! Jako autor užívám svůj nickname Prezidentka. Může to působit zavádějícím dojmem, protože v hierarchii sdružení jsem odborná asistentka:o)) To zní dobře, ale ne tak, jako Prezidentka:oD Ovšem jako Prezidentka zde nemám, jako jinde, právo veta! Právo veta zde má Předsedkyně! Předsedkyně Irena Vítovcová, jejíž veto je doplněno nezměrnou dávkou energie a velmi nerada bych se dočkala toho, že mně bude něco vetovat:o) A právo veta zde má také Odborná místopředsedkyně Hana Marková, jejíž veto je doplněno oporou v odborných znalostech problematiky a velmi nerada bych se dočkala toho, že mně bude něco vetovat:o) A vůbec velmi nejvíc nerada bych se dočkala toho, že mně budou obě něco vetovat:oD Pak tu máme našeho Plavčíka Petru Hemzáčkovou, která kouzlí s dětmi ve vodě a neváhá s nimi jet klidně vlakem někam do Tramtárie. A potom bychom tu měly na pojmenování ošemetnou kategorii našich sociálních pracovnic Lucie Rykalové a Dany Zelenkové. Dohodly jsme se, že to necháme zrát a až to uzraje, bude nick na světě:o) Jako Prezidentka mám jediný primát! Můj syn byl prvním klientem centra a tímto bych chtěla Předsedkyni i Odborné Místopředsedkyni poděkovat, za to že vytvořily úžasnou, smysluplnou a důležitou věc. Občanské sdružení ProCit! A tak jsem vám milí čtenáři prakticky představila celý stálý tým, který budeme sledovat skrytou kamerou:o) V zákulisí je samozřejmě ještě pár jiných důležitých lidí, kteří vidět nejsou - těm se budeme věnovat postupně, protože toto je tak trochu oficiální představení:o) Ale nebojte, i na ně dojde:o)) V prvním článku nebudu vytahovat všechny trumfy z rukávu, ale mohu napsat, že se nám podařil jeden skutečně husarský kousek! Už jste si někdy někdo koupil poměrně drahý kočárek pro panenky s různými nástavci? Je tam autosedačka, sporťák i taková ta korbička. Po osobní zkušenosti mohu zodpovědně potvrdit, že kočárek je sice velikostí pro děti, ovšem co se týká aplikace, je určen dospělému s výraznými sklony k řešení problému stylem - když nepomůže síla, zkus to ještě větší silou. Nakonec se mně povedlo nasadit všechny tři varianty a Odborná místopředsedkyně rozhodla, že se budou díly měnit pouze ve čtvrtek, protože to jsem k dispozici v objektu:oD Kočárek je krásnej a ač nerada ( patří to k jinému blogu a nechci se opakovat) ale i zde musím provolat, že všechno je to jen otázka vůle! A to, že Procit má nové prostory a nabízí to, co nabízí je toho jasným, nezpochybnitelným a skutečným důkazem!!

P.S.: Ta fotka má neuvěřitelný vizuální kontrapunkt!

Kam dál